Co nového přináší čtvrtletník VNK Lípa

Ve 4. čísle z roku 2017 nejprve šéfredaktor časopisu Jan Poláček konstatuje, že rok 2017 byl pro tvůrce periodika rok přelomový a úspěšný, poněvadž se podařilo situaci po rozvratu v roce 2016 stabilizovat. Již v závěru roku 2015 se nově zvolené vedení VNK pokusilo přejmenovat VNK na Výbor českých a slovenských národních kultur, rozpustit redakční radu Lípy a odejít měl on z funkce šéfredaktora. Většina přítomných tyto návrhy odmítla. Jan Poláček poděkoval všem za věrnost Lípě a další existenci Výboru národní kultury.

Několik statí je věnováno obraně historické pravdy, objektivnímu hodnocení minulosti. 99. výročí vzniku naší republiky se věnuje Marie Neudorflová. Lenka Procházková uvažuje nad pojmem vlast. Petr Žantovský vzpomíná 25. výročí jednání Václava Klause a Vladimíra Mečiara v brněnské vile Tugendhat, na němž definitivně stvrdili rozchod, zánik stávajícího státního útvaru a vznik dvou nových. Stanislava Kučerová reaguje na polistopadové proudy pohrdavého a nenávistného znevažování našich národních dějin a naší národní kultury, které chrlí většina tisku i televizních kanálů. Jako příklad tohoto mediálně šířeného špinění, pomlouvání a tupení naší minulosti připomíná objemnou knížku „Češi v dějinách nové doby (1848-1939)“, která vyšla v roce 1991 od autorů pod pseudonymem Podiven, což bylo jméno sluhy knížete Václava.

Autory byli Petr Příhoda, Milan Otáhal a kupodivu i Petr Pithart (k těmto autorům uvádím, že již nežijící Petr Příhoda byl dlouholetým redaktorem Katolického týdeníku, Milan Otáhal k některým myšlenkám v knize měl výhrady, ale spoluautoři je prosadili, a Petr Pithart byl v letech 1996-2010 předsedou nebomístopředsedou Senátu Parlamentu České republiky, byl po prezidentovi republiky druhým nejvyšším ústavním představitelem státu a takto šířil nenávist k naší minulosti. Dodnes nespolkl a nesmířil se s tím, že nebyl u jednání o rozpadu federace a nemohl rozhodovat o naší budoucnosti. Vandroval členstvím v několika politických stranách a skončil, kde jinde, v KDU-ČSL.

Této postavě věnuje pozornost v Lípě Stanislava Kučerová, když se nestyděl prohlásit, že je „Sudetský Čech“ a že i Šumava a Brno jsou v politickém smyslu Sudety a táže se, jaký program může mít tento sudetský Čech? Spojit se s Bavorskem? A co ještě kromě Šumavy a Brna pan Bělobrádek odevzdá sudetským Němcům, protože to jsou, podle něho, také Sudety? Nemá to být ostatně vlastně celá ČR, aby se zavděčil agresivně expanzivní politice některých militantních sousedů? Když nyní jsou Bělobrádek, Herman i Marksová-Engelsová, jak se trefně vyjadřuje senátor Kubera, bez práce a ujíždí jim vlak příští vlády, do níž odmítli
kvůli stíhanému Babišovi vstoupit, mohli by se ucházet o zaměstnání u firmy Bernd Posselt za naši minimální mzdu, když ji další naši Demokraté odmítají zvýšit, aby nerostly mandatorní výdaje, aby jim neubylo. Ostatně už Herman se uřekl a honem se omlouval, že k Německu patříme jen ekonomicky. Už prezident Beneš
před užíváním slova Sudety varoval.

Přehlédnout a nepřečíst si články věnované Rusku by byla velká škoda. Jožo Ráž řekl, že se bojí Ameriky, Rusů ne. Rusko považuje za jistotu a vypořádal se s pokusem šířit strach z Ruské federace na Bakalově SVDT. Martin Veselovský návodně kontroval, zda nepovažuje Rusko za hrozbu, což je v Česku dost aktuální. Ráž považuje Rusko za záruku toho, že tady máme ještě nějaký pokoj a mír, protože Rusko je dobře vyzbrojené a drží relativně stabilní situaci tady okolo a v pozadí je také Čína coby faktor rovnováhy. Vystudovaný psycholog v rámci turné kapely Elán projezdil Rusko i Ameriku a v Rusko možno s řidičem autobusu povídat si o filozofii, o básnících, o všem, v Americe o ničem, jenom o Coca Cole a hamburgerech. Veselovského několikrát zcela vyhodil z konceptu a přiměl k mlčenlivému přemýšlení nad reakcí například konstatováním, že má světový názor velice podobný tomu, jaký hlásají komunisté nebo křesťanská víra, které jsou velice kompatibilní. A nechápajícímu Veselovskému vysvětlil, že v podstatě hlásají to samé – každému podle zásluh a nepídit se za materiálními hodnotami, za bohatstvím. A Veselovského – mladšího než je kariéra Elánu – zaskočil svými názory na předlistopadovou éru, že se mu v ní nežilo tak špatně, dělal si, co chtěl, neměl žádný problém, že by nebyl svobodný. Jen maličkosti byly to, co si přisvojili prominenti tehdejšího režimu oproti tomu, co nakradli dnešní papaláši. Ráž věří, že komunismus je ideologicky a prakticky správnější režim, jenomže lidé to neunesli, lidé to nedokázali, protože jsou blbí, což to je celé. Kapitalismus je cesta do pekla, protože to je jen honba za ziskem. Před rokem 89 se podle Ráže žilo relativně dobře a dnes se mu žije nic moc. Pesimisticky řekl, že svět se bortí, všechno je horší, daně jsou větší, je víc předpisů, ceny jsou vyšší, všechno jede špatně, směřujeme k válce, ale kapela Elán je stejná. (Martin Veselovský není ve znalostech filozofie na potřebné úrovni. Mohla by ho v ní zorientovat Daniela Drtinová, která před časem sdělila, že je věřící katoličkou. Oba nás před časem ve veřejnoprávní televizi „učili“ hodnotit dění u nás i ve světě. Nyní jsou pod křídly Bakalovy televize a mají po starosti. Ale neuškodí jim občas taková lekce, jakou Veselovský obdržel od Ráže.)

Vincent Pribula se domnívá, že začíná varianta přímého vojenského střetu mezi USA a zeměmi NATO s Ruskou federací. Pokračuje plán rozdělit zdroje Ruska, doladit poslední obraz světové krutovlády v Rusku a pak budou všichni souhlasit s vraždou ruského prezidenta Putina nejlépe tak, jako Saddáma Husajna a Muammara Kaddáfího. Kdo pamatuje na záběry Clintonové a Albrightové, jak dámy jásaly nad umučeným prezidentem, udělá si obraz o kvalitě osobnosti kandidáta hlavy USA!! Rusko není Libye a Putin je Rus a Slovan. Evropské elity nejsou schopny vyřešit problémy vlastních lidí, nejsou schopny jednat o ničem jiném než o vlastním prospěchu. Tento spolek elitářů má svého vůdce v zámoří, pro něhož – světového četníka – neplatí žádná pravidla, určuje je sám a stejně tak určuje nepřítele. Války ve jménu svobody jsou největším pokrytectvím mocenských ekonomických elit. Nejde o žádná lidská práva a o demokracii. Veškeré novodobé vraždění mají na svědomí USA, Francie, Anglie, Itálie. Plánů je mnoho, klíčové jsou hranice Ruska a zážeh v Evropě. Osvědčená taktika z historie! V rámci strategie musejí i slovanské národy chtít zničit Rusko. Plán rozšiřování NATO se ukazuje jasně stejně jako instalace Čecha, generála Pavla, do vysoké funk-
ce NATO, Donalda Tuska, Poláka, do EU. Neustálé obkličování Ruska paktem NATO co nejvíce k hranicím, vojenské manévry. Z toho dříve či později musí eskalovat střet, válka mezi Ruskem a NATO je nastartovaná a téměř nevyhnutelná.

Autor článku uvádí možné následky použití jaderných zbraní – okamžitě 69 až 100 milionů lidí, do 15 minut radiací a spadu 300 až 400 milionů, do půl roku 800 milionů za souhrn všech devastujících následků zničení základních zdrojů života. Jsou tu i dvě recenze publikací o Putinovi, článek o Trumpovi, o vojenských provokacích USA a Jižní Koreje proti KLDR. Několik článků je věnována počínání Andreje Babiše.

I v tomto čísle čtvrtletníku VNK Lípa jde o články, s nimiž by měla být seznámena širší veřejnost. V pravicově zaměřených médiích o existenci Lípy neslyšíme nic.

Karel Janiš

(převzato z časopisu Echo, ročník 27, číslo 5 z 10. května 2018)