Hovoří s námi verši

Marie Veselá vydala sbírku básní pod názvem Pouť k horizontu. Zamýšlí se nad ročními dobami, láskyplnými motivy i nad cestou k obzoru.

Medailonek připomíná místo jejího narození v Třebíči a od jejího mládí život v Brně i celoživotní zaměstnání ve zdravotnictví. Jsou přehledně uvedeny její sbírky, které vyšly: Herbář (1995), Píseň o růži temně rudé (1995), Moravská poema (2004), Vzývání jitřenky (2008), Nejen o lásce (2009), výbor se sbírkou Brevíř –   básně promaminku (2017), Básně a písně (2011). Uvedené sbírky vyšly většinou v dalších vydáních.

Marie Veselá patří k těm několika dalším autorům básní, které pravidelně vycházejí na stránkách Zpravodaje Výboru národní kultury Lípa. Verše Marie Veselé čtou čtenáři Haló novin, Naší pravdy, LUKu, v našem občasníku Echo i v regionálních listech. Opomenout nelze její příspěvky do sborníků a almanachů. Vždy jde o problémy života lidí s radostmi i smutky a o kritické stanovisko k dění ve světě i v naší polistopadové společnosti do vln kapitalismu ponořené.

Jako předsedkyně brněnského Výboru národní kultury usilovala o zřízení a odhalení pamětní desky vyhnaným z pohraničí po Mnichovu 1938. Její úsilí bylo uvítáno všemi vlasteneckými organizacemi a především MěV KSČM a deska byla odhalena 30. září 2018 na budově MěV KSČM za velké účasti občanů z celé ČR.
A Marie Veselá přednesla báseň České pohraničí.

V těch dnech
nebe mohlo být krásné
a čisté,
bez zármutku.

Vyhnáni ze svých chaloupek,
od zahrad a polí,
táhnou po prašných cestách,
matkydrží děti
u prsou,
nesou je na zádech
a nejvíc všechny
nejvíc česká duše bolí
Jak žebráci buší
v noci na vrata,
mlčí hrůzou oněmělí
pramínkyvoda zajatá
ukradeny české zemi.
To byl krutý lup
Deutsche Reich
a tekla první česká krev.
Odevzdávejte dědictví paměti
o válce a míru,
i o tom,
že díky obětem
nezahynul český lev,
odevzdávejte dědictví
paměti,
pro syny, vnuky,
pro děti.

Pro čtenáře básně jde o příklad, jak lze verši hovořit, psát o tak smutné události v našich dějinách.
A ze sbírky Pouť k horizontu uvádím báseň Co zůstává (PhDr. Miloši Hudcovi in memoriam)

Když uprostřed ledna
je cesta zavátá,
čekám
na první poupata,
je to první
dobrá zpráva,
tak jako ta
co odcházející
člověk zanechává.
Když život končí,
smutek nemá břehy,
co zůstává,
je ruky stisk
a pohlazení plné
něhy
a láska
co nikdy neumírá.

Marie Veselá vzpomněla na dlouholetého redaktora občasníku Echo; možno vyslovit obdiv nad jejími sbírkami básní a nad vytrvalostí hovořit s námi verši.

Karel Janiš

(převzato z časopisu Echo, ročník 28, číslo 1 z 10. ledna 2019)