Předjaří u Svratky
05.04.2018 17:09
Po nábřeží
kráčí vítr
s rozepnutým pláštěm,
osamělý bohém,
opuštěný lidmi,
opuštěný bohem,
loňské listí
si přitiskl
na ústa
jak drahou věc,
sám v sobě
je sám.
Jívy na druhém
břehu
nabízejí skromnou
něhu,
vlna za vlnou
si podává maličký
prám,
všechno, co zbylo mi,
veze ta
maličká loď –
popel ze snů,
jež spáleny
byly na
březích
posvátných vod,
a touhu snad
doplout
až do moře –
kéž vede ji
laskavý
lodivod.
Marie Veselá
(převzato z časopisu Brněnský senior, ročník 22, číslo 2, duben 2018)