Vyšel čtvrtletník Výboru národní kultury Lípa číslo 1/2017

Několik stran je opět věnováno smutným událostem v našich dějinách. V úryvku z knihy prezidenta Edvarda Beneše Mnichovské dny jde o události v září 1938, kdy na několika místech v našem pohraničí henleinovci přepadli četnické stanice, poštovní úřad a odvlekli několik našich občanů za hranice do Německa. Podle redakční poznámky padlo nebo zahynulo při výkonu vojenské služby 262 vojáků, zraněno bylo 316 a 45 bylo nezvěstných. V době nepokojů bylo uneseno do Německa jako rukojmí téměř 2 000 osob – byli mezi nimi i němečtí demokraté a komunisté, kteří zůstali věrní Československé republice.

Ogňan Tuleškov uvádí v článku Germanizace Čechů, likvidace českého národa, nadvláda Němců, že rakouští Němci přijali v tomto duchu vyhlášení na Velikonoce roku 1915. V listopadu 1897 se v několika městech v severních Čechách konaly protičeské demonstrace, při nichž byli Češi vypovídáni ze zaměstnání, z bytů, pronásledováni za to, že mluvili česky, že posílali děti do českých škol, pokud v místě vůbec nějaké byly. Tyto a další údaje jsou z knihy Politické dějiny z roku 1901, která vyšla opět nedávno zásluhou Sudetoněmecké služby médiím Stříbro…

Dvě svědectví těch, kteří vyli vyhnáni z pohraničí po Mnichovu, potvrzují, že situace z listopadu 1897 se opakovala s jedním rozdílem – v celém pohraničí zabraném na podkladě hanebného mnichovského diktátu dvou západních a dvou fašistických mocností. Rádo dnes někteří naši politici na uvedené události zapomínají.

Jen s velkým sebezapřením lze číst článek Herberta Fischera ze Sudetendeutsche Zeitung z 18. 3. 2016 Setkání významné pro budoucnost. Je v něm obsáhlá informace o návštěvě předsedy vlády ČR Bohuslava Sobotky v Mnichově ve dnech 10. - 11. března 2016, která dále podpoří bavorsko-české a sudeto-německo-české vztahy. Jednali se o páté setkání Bohuslava Sobotky a jeho protějšku Horsta Seehofera. Při setkání mezi čtyřma očima šlo také o zájmy sudetských Němců. Bavorská diplomacie předvedla perfektní souhru – Bernd Posselt se objevil ve správném čase na správném místě, v cestě českého premiéra, který jej nemohl obejít. Jednal s ním intenzivně při večeři. Ve společném prohlášení předsedové vlád uvedli, že jsou si vědomi významu společné historie, shodli se na tom, že ze zkušenosti minulosti vzniká závazek pro budoucnost. Zdůraznili význam, který má společné formování budoucnosti, vyplývající z tohoto závazku. Oba předsedové diskutovali též o současné uprchlické krizi a vyjádřili se ve prospěch životaschopného evropského řešení. Hlavním bodem rozhovorů bylo nevyhovující dopravní spojení mezi Bavorskem a Čechami, kterým trpí zejména sudetští Němci. Sobotka připomněl, že Bavorsko má německého ministra dopravy. Jde o urychlení vlakového spojení z Mnichova do Prahy. Také průmysl, věda, ochrana životního prostředí a vnitřní bezpečnost mají pro sudetské Němce velkou důležitost. Dochází ke spolupráci ve školství a kultuře, v oblasti muzeí, divadel, galerií a památníků.

Při návštěvě tří památníků v Mnichově byl premiér Sobotka viditelně a slyšitelně zamyšlený. Připomněl, že Mnichovské dohody se tehdejší Československo neúčastnilo a vyzval k pokračování v postupu evropské integrace i přes současné problémy. Byl dojat povahou a rozsahem práce, jakou Bavorsko věnuje temné kapitole své historie. Bylo připomenuto hnutí odporu k válce „Bílá růže“ z února 1943, jejíž aktivisté byli popraveni. Premiéra doprovázeli český generální konzul a velvyslanec Podivínský. K delegaci patřili místopředseda vláda Pavel Bělobrádek a jeho náměstek Arnošt Marks, kteří se věnovali i svým schůzkám. V článku je uveden dlouhý seznam těch, kteří s naším premiérem důkladně a dlouho mluvili a ti, kteří s ním ještě chtěli hovořit. Na společné večeři bavorský premiér výslovně mluvilo Posseltovi. Nazval jej „nepostradatelným stavitelem mostů“. Bernd Posselt byl velmi pečlivě umístěn a konal u stolu rozsáhlé debaty s Bělobrádkem, s Marksem a vysokými českými diplomaty pro vztahy s Německem o konkrétních krocích k dalšímu prohloubení česko-německých, česko-sudetoněmeckých vztahů.

Na další straně Lípy č. 1/2017 je představena katolická organizace Ackermann-Gemeinde. Vznikla v roce 1946 založená sudetskými Němci vyhnanými z jejich vlasti. Na srdci jim leží německo-české a německo-slovenské vztahy. Usilují o zpracování trpné minulosti Němců a Čechů, Němců a Slováků, o uchování společného kulturního dědictví, o dialog o utváření mírové budoucnosti, a tím, že se zasazují o dodržování lidských práv a základních svobod, zvláště o zachování a realizaci práv menšin a etnických skupin. Předsedou české organizace Sdružení Ackermann-Gemeinde je Mgr. Daniel Herman. Organizace je součástí Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Spolupracují s ní politici TOP 09, KDU-ČSL, Zelení i hnutí ANO – v Brně vládnoucí koalice v roce 2015 schválila deklaraci omlouvající se Němcům za jejich odsun z poválečného Brna v květnu 1945.

Petr Žantovský v článku Historie se bohužel stále opakuje připomíná Česko-německou deklaraci z 21. ledna 1997, v níž obě strany prohlásily, že své vztahy nebudou zatěžovat otázkami politickými a právními pocházejícími z minulosti. Ale ministr kultury jezdí do Německa panáčkovat před sudetskými protagonisty. 8. dubna 2002 vydala skupina českých aktivistů výzvu poslancům Sněmovny s názvem Stop nacionalismu, v níž měli poslanci odmítat vášně a omezení politické svobody i svobody přesvědčení v souvislosti s dekrety prezidenta republiky, které připravily půdu k odsunu Němců. Mezi signatáři výzvy byli i Vladimír Just, Michael Kocáb, Monika Pajerová, Petruška Šustrová, Tomáš Halík a další, kteří se takto vyjadřují od listopadu 1989.

V usnesení Sněmovny z 24. dubna 2002 bylo uvedeno, že zákony z let 1945-1946 včetně dekretů prezidenta republiky vznikly v důsledku války a porážky nacismu, nemohou dnes vznikat nové právní vztahy a ty, které z nich vyplynuly, jsou nezpochybnitelné, nedotknutelné a neměnné. Z přítomných 169 poslanců všichni hlasovali pro. Petr Žantovský připomíná, že proti výzvě Stop nacionalismu vznikla petice Stop demagogii, která zdůraznila dobrý současný i budoucí osud České republiky a žádala autory petice Stop nacionalismu, aby nás přestali reprezentovat. Mezi 300 podepsanými byli Jiří Žáček, režisér Jiří Svoboda, Zdeněk Klanica, psychiatr Jan Cimický a další, kteří cítili povinnost vyjádřit se.

Nina Žečeva připomíná vyjádření Bernda Posselta, že sudetští Němci se vzdávají majetku u nás po válce konfiskovaného jim. A za to od nás očekávají, že konečně přiznáme svou vinu, které jsme se dopustili na těchto nevinných obětech, přijmeme je do své náruče a konečně zrušíme ty hanebné Benešovy dekrety. Ale nelze vracet něco, co mi nepatří. Dohoda o reparacích od Německa z 21. 12. 1945 věc německého majetku uzavřela. Německo mělo ČSR zaplatit 360 000 000 000 Kč v hodnotě z roku 1938 jako náhradu za válečné škody. Dosud jsme získali pouze 0,2 procenta z určené sumy. Přes Posseltovo sdělení, že se sudetští Němci vzdali nároků na majetek, 11. 2. 2016 předseda Witikobundu řekl: „Benešovy dekrety musí být zrušeny a český stát musí nutně odeslat restituční náhrady, návrat do vlasti chápeme jako vymožení právní rovnosti s českými občany, poskytování dvojjazyčnosti v úřadech, školách, udělení státního občanství ČR a všech souvisejících práv a povinností, tj. i práva volebního“.
Takto stručně o obsahu prvních stran čtvrtletníku VNK Lípy č. 1/2017.

Karel Janiš

(převzato z časopisu Echo, ročník 26, číslo 10, ze 14. prosince 2017)