Vzývání Jitřenky

Ty nejkrásnější z hvězd,
nocí k ránu vedeš poutníka,
jitřenko růžová,
co slunci odmykáš,
zase budeš mým snem.

Svědkyně mrtvých,
naděje zbloudilých,
od věků do věků
vzývaná,
spojena bratrstvím
ubitých,
varuješ, stojím - li uprostřed
hlubokých,
stojatých vod,
cítím, jak spojuješ
srdce všech na cestách
v magickém kruhu,
jak světlem tvým prostoupen
veškeren
lidský rod,
za světlem tvým
kráčejí staletí,
padají přísahy,
šeptají modlitby,
hrozí ti prokletím.

Nadešel čas
a já zpívat budu,
že není nebe beze hvězd,
já zpívat budu
píseň o naději,
že žádná zlobná pěst
do výšin tvých
nikdy nedosáhne.

Ty nejkrásnější z hvězd,
co nocí k ránu vedeš poutníka,
jitřenko růžová,
co slunci odmykáš,
navždy budeš mým snem.

Marie Veselá

(převzato z časopisu Brněnský senior, ročník 19, číslo 6, prosinec 2015)